Jdi na obsah Jdi na menu
 


 HESLO NA ROK 2008 – březen

Pascual Chávez Villanueva 

VYCHOVÁVAT SRDCEM DONA BOSKA

PREVENTIVNÍ SYSTÉM

“Vy máte díla, střediska, domy, ale přitom jen jediný poklad: pedagogiku Dona Boska. Riskujte cokoli, ale udržte si tuhle pedagogiku... Pán vám svěřil výchovný systém, v kterém vítězí ohleduplnost k vychovávanému... Uchovejte ji: obnovenou, obohacenou o moderní poznatky, přizpůsobenou vaší mládeži, která je dnes zneužívána tak, jak to Don Bosco nikdy neviděl!“ [1]. 

 


Jaký je tento jedinečný preventivní systém? Praxe Dona Boska je výchovně-pastorační umění, v kterém on sám proměnil horoucí lásku svého kněžského úřadu v konkrétní projekt duchovní výchovy mládeže: pedagogika je umění, které vyžaduje talent. Nejde o statické nebo kouzelné formule, ale o souhrn vlastností, které dají vychovateli schopnosti výchovného otcovství a mateřství. První z těchto schopností je vnímat svou dobu a umět se jí přizpůsobit. Pak také záleží na dalších vlastnostech, jako například:

 

a.-  Kreativita umělce - spojení pastoračních podnětů s výchovnou inteligencí. Jde o jisté apoštolské nadšení, které cítí své povolání právě v dnešní atmosféře sekularizace. Metodologický princip Dona Boska, který ho nutí jednat jako opravdový umělec, je jeho laskavost: vytvářet důvěru, rodinného ducha a přátelství. Preventivní systém je velmi charismatický a zahrnuje také pozornost k povolání a mystiku pastorační lásky (nadšení pro „Da mihi animas“) a asketické „nechat se milovat“ („Nestačí milovat mladé. Oni musí cítit, že jsou milováni.“).

 

b.-  Ve vzájemném vztahu s mladými. Udělat první krok, „jít k mladým“, to je „ta první a základní nutnost ve výchově“ [2]. Mladý člověk je aktivní subjekt výchovné praxe a musí se cítit opravdu zapojen jako protagonista do díla, které chceme uskutečnit. Bez jeho svobodné spolupráce nejde udělat nic. To je Don Boskova zkušenost s mladými: on nepůsobil tak, že by si je snažil podmanit, ale sdílel s nimi svoji odpovědnost. Vzájemnost je v dnešní výchově naléhavější než kdy dříve, vzhledem k tomu, že výchovné společnosti nejsou vždy v souladu s formačními potřebami mládeže.

 

c.-  S upřeným pohledem na Nového člověka. Cíl, který si salesiánská výchova vytyčuje, je vytvořit obraz Nového člověka (Krista) v každém mladém člověku. To není bráno v úvahu v laické výchově. Pro salesiánského vychovatele je Kristus nejkrásnější zprávou, která se dá předat mládeži: představuje nám Boha jako Otce a říká, že v Kristu jsme všichni dětmi tohoto Otce. Neexistuje větší důstojnost ani lepší zpráva, jakou bychom mohli předávat. Jedině On je Cesta, Pravda a Život. Kristova událost není jen výrazem nějaké náboženské formulace, ale je to objektivní fakt lidských dějin. Každý Ho potřebuje a směřuje k Němu, i když to neví. Nezdravá účelnost a náboženský relativismus jsou ke škodě osobnosti mladého člověka.

 

d.-  Prostřednictvím preventivní práce. Prevence je umění pozitivní výchovy, při které je dobro navrhováno atraktivním způsobem; je to umění, které umožňuje, aby mladí vnitřně rostli ve svobodě a překonávali povrchnost: je to umění získat si srdce mladých pro radostnou cestu dobra, napravovat chyby a připravovat se na budoucnost.  

 

e.- Spojením rozumu, náboženství a laskavosti do jediného paprsku světla, aby působily stejným směrem. Nejde tu o hodnoty jen lidské, nebo jen náboženské, nebo jen přívětivé. Všechny tři se musí spojit v atmosféře dobroty, práce, veselosti a upřímnosti. Praxe preventivního systému je pro vychovatele samozřejmě duchovně náročná. Nejde ji realizovat bez pevné pastorační lásky a opravdového apoštolského nadšení. Mluvíme o pedagogické svatosti, přitažlivé, ale hluboké, která se projevuje radostí ze služby mladým, obětí, prací a zdrženlivostí (coetera tolle).

 

f.- S kreativním úsilím ve volném čase mládeže. „Život skupiny je základním prvkem salesiánské pedagogické tradice.“ [3] V Chieri Jeník Bosco založil „Veselou společnost“; Dominik Savio založil Družinu Neposkvrněné; Michal Magone patřil k Společenství Nejsvětější Svátosti... Díky organizaci se dojde k prostředí a ke každé jednotlivé osobě uvnitř skupiny. Samozřejmě je potřeba být vždy k dispozici pro kompetentní duchovní doprovázení jednotlivce, zvláště animátorů a vedoucích.