Jdi na obsah Jdi na menu
 


téma na únor

4. 2. 2008

 „Bůh nemá jiné ruce, než ruce moje“

 

2. námět: Odpověď na Boží volání (volba stavu, povolání, místa v životě)

 

Rozjímání nad úryvkem z Písma:

Je vhodné začít modlitbou před rozjímáním, např.:

Můj Bože, v tichém usebrání se ti klaním. Krátká pomlka. 

Je mi líto, že jsem zanedbával životodárné spojení s tebou; že jsem se ti nesnažil rozumět a proto přestával rozumět. Rozhosti v mém nitru své odpuštění a svůj veliký pokoj. Otvírej si mě a otevři se mi. Dovol mi prožívat tvou láskyplnou přítomnost, moudrost i moc. Toužím, abych byl nyní úplně s tebou, abych tě přijímal a miloval. Amen.

(Nebo jinou vhodnou ze „zelených modliteb“)

 

Čtení z Písma:

„Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem si vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu. …Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, byli by bez hříchu. Nyní však nemají výmluvu pro svůj hřích…“

Jan 15,16 a 22

Modlitba:

Pane, také nás sis vyvolil ze světa, abychom šli, kam nás pošleš a dělali, co nám určíš. Pomáhej nám, prosíme, abychom ti za všech okolností zůstali věrní. Dej nám otevřené oči i srdce, abychom viděli, a horlivost, abychom neochabovali. Amen.

 

Úvodní aktivita:

Důležité události mého života. Nakreslíme si svoji přímku života. Na levé straně vyznačíme bod narození, na pravé straně bod, ve kterém se právě nacházíme. Mezi tyto dva body vkládáme další, které představují významné události našeho života. Místo čáry můžeme použít cestu života nebo také letokruhy stromu. Povídáme si o tom, co jsme znázornili. Můžeme jmenovat společné události: smutné i radostné. Která událost nám v našem životě připadala nejdůležitější? Ve které jsme si nejvíc uvědomili Boží přítomnost? V modlitbě poděkujeme Bohu za to, že je s námi.

 

Vlastní námět:

Lidstvo je povoláno, aby učinilo zjevným obraz Boha a aby samo bylo přeměněho k obrazu jednorozeného Syna Otce. Toto povolání je osobní povahy, protože každý je povolán, aby vstoupil do božské blaženosti, ale zároveň se týká i lidského společenství jako celku. (KKC 1877)

 

Kdo vstoupil do Božího lidu vírou a křtem, stává se účastným jedinečného povolání tohoto lidu, jeho kněžského povolání: „Kristus Pán, velekněz vybraný z lidí, z nového lidu ´udělal královský národ a kněze Boha, svého Otce´. Vždyť pokřtění jsou svým znovuzrozením a pomazáním od Ducha svatého posvěceni na duchovní chrám a na svaté kněžstvo.“ (KKC 784)

 

Pokud jsme Boha přijali, našli jsme tak smysl života člověka na zemi. Zažili jsme zkušenost přijetí a obohacení.

Je to neuvěřitelné, ale Bůh si nás vybral k nějakému úkolu dříve, než jsme se narodili. Teď je na nás si uvědomit, že s každým má Bůh své plány a každého volá jménem. Jako není možné vytvářet jednostranný vztah s druhým člověkem, musíme i Bohu odpovídat a nabídnout sami sebe.

 

Bůh nás dnes chce potřebovat při jeho veškerém působení zde na zemi. Žádá od nás jen jediné, naše ano a dostatečnou pokoru a vědomí, že je to naše společné dílo.

 

Stát se novými lidmi znamená přijít o to, čemu říkáme „naše já“. Musíme vyjít ze sebe a růst do Krista. Jeho vůle se má stát naší vůlí a jeho mysl naší myslí. Bez Krista nemá cenu se pokoušet být dobrým člověkem a dokonce ani být sám sebou. Pokud z dobrého života učiníme svůj cíl, mineme se s cílem skutečným, kterým je Bůh. Morálka - Desatero je hora, na kterou nelze vystoupit vlastními silami. Být dobrým člověkem je pro křesťana start, nikoliv cíl. Pokud však naším jediným cílem bude výstup na horu morálních předpisů, tak se nám to nezdaří. Naším cílem má být sám Bůh. Čím více se budeme pokoušet žít na vlastní účet, tedy po svém, tím více se naše já bude podobat jen jakémusi velkému zmatenému nádraží, místu, kde budu přestupovat z jednoho vlaku událostí do druhého. A žít na nádraží, jak všichni víme, není nic příjemného. Žijí tam vlastně jen bezdomovci. Tedy lidé bez otce, bez domova a bez lásky. Lidé, kteří popíjením krabicového vína krátí své čekání, přičemž čekají a nevědí na co. Jsou to lidé bez ideálů, lidé bez naděje.

 

Vzdejme se zavádějící myšlenky, že duchovní život je dobývání a získávání. Nikoliv: je to odpoutanost a oproštěnost. My sami jsme spoutáni svými chybami, neřestmi, návyky a nedostatky. Ale Kristus nám přichází tato pouta rozvázat: stačí jen, když my sami budeme chtít. 

Povolal nás také do rodiny Dona Boska jako salesiány spolupracovníky. Připomeňme si, co to pro nás znamená:

 

Závazek stát se salesiánem spolupracovníkem vyžaduje svobodné, postupné a motivované rozhodnutí, které dozrává působením Ducha svatého a je doprovázeno těmi, kteří nesou zodpovědnost za formaci. (S 27 §1)

 

Být salesiány spolupracovníky je povolání, které trvá po celý život. S hlubokým smyslem pro příslušnost ke Sdružení dokáží salesiáni spolupracovníci v každodenním životě vyjádřit svá svědectví, apoštolát a formu své služby. Bůh je povolává prožívat salesiánské charisma ve Sdružení, současně jsou také otevřeni a ochotni zavázat se k iniciativám, které vznikly v jiných církevních, řeholních a občanských organizacích. Jejich věrnost je podporována láskou a solidaritou ostatních členů Sdružení a salesiánské rodiny. (S 30 §1)

 

Témata k zamyšlení a povídání:

- Jsem ochotný a schopný naslouchat a poslechnout Boží volání?

- Jakým způsobem jsem se já rozhodoval o volbě povolání nebo stavu?

- Co nebo kdo mě ovlivnil a jak?

- Jsem schopný ve svém životě vysledovat Boží plány se mnou? (Dary, schopnosti, úspěchy či neúspěchy.)

- Dokážu o tom mluvit?

- Najdu ve svém životě skutečnost, kdy jsem pochopil, proč jsou některé věci jinak, než bych si představoval?

- Vím o svých aktivitách, proč je dělám?

- Nejsou za mou angažovaností skryté mé vlastní ambice?

- Umím rozlišit správné rozhodnutí a jak?

- Jsem sám sebou nebo mám potřebu se s někým srovnávat či ho v něčem dohánět?

- Vážím si druhých i přes jejich rozdílnost?

- Bylo mé rozhodnutí stát se salesiánem spolupracovníkem zralé a zodpovědné?

 

Aktivita 2:

Vezměme si na pomoc vzor Dona Boska: zkusme společnými silami nakreslit jeho cestu života, důležité události v jeho životě a vysledujme, jak poznával „pravost svého povolání“ on.

 

Závěr:

Je úžasné si uvědomit, že pro Boha má každý z nás - právě takový, jaký je, své nezastupitelné místo. Musíme si uvědomit, že totéž platí i pro lidi kolem nás, nikoho nemůžeme změnit ani otesat ke svému obrazu, natož si vymiňovat jeho změnu jako podmínku naší lásky či přijetí. Bůh zná naše silné i slabé stránky a počítá s nimi. Chce to jen odvahu mu je nabídnout. Vždyť i ze starého pokrouceného pařezu může zručný tesař vytvořit umělecké dílo. Nebojme se stát se takovým pařezem.

 

Modlitba:  

Pane, trpělivě čekáš až odpovíme na tvé zavolání. Vystavuješ se i možnosti odmítnutí, ale tomu, kdo je ochotný se podřídit tvé vůli, je odměnou pokoj a radost v srdci a jednou i podíl na věčnosti. Cesta následování není vždy snadná. Pomoz mi, abych nezdary a prohry trpělivě snášel a nechal tebe, ať je proměníš v dobro. Amen.

Poprosme o přímluvu i Pannu Marii Pomocnici.

Úkol na měsíc:

Budu se snažit uvědomovat si chvíle, kdy prožívám, že mi je Bůh blízko. Najdu chvíle, kdy se mě dotkl Bůh, i ve své minulosti a budu za ně děkovat.