Téma č. 7: Trvalá formace
„Hle,
my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou! Co tedy budeme mít?“
Téma
7. Trvalá formace
Rozjímání
nad úryvkem z Písma:
„Nechť Pán dá bohatě růst vaší vzájemné lásce i lásce ke všem, tak jako i my vás milujeme, ať posílí vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, naším Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými.“ (1Sol 3,12–13)
Chvíle tichého naslouchání Božímu
hlasu v nás.
Modlitba:
Pane,
pomáhej nám růst v lásce a v pravdě a jít cestou svatosti, abychom
byli takovými, jakými nás chceš mít ty a veď nás tam, kde nás ty chceš mít.
Amen.
Aktivita
nabízená nebo podle vlastního uvážení
Vlastní námět:
Stanovy čl.29–31
Pravidla čl.16–17
Být salesiánem spolupracovníkem je závazek na celý život a
jeho prožívání celým životem prostupuje. Rozhodnutí stát se spolupracovníkem musí
být tedy zralé, svobodné a zodpovědné, musí ho učinit každý sám. Stejně tak
každý sám zodpovídá za svou vlastní formaci, svůj růst po lidské i křesťanské
stránce, svůj růst v odbornosti profesní i apoštolátní.
Sdružení
pak nese zodpovědnost za formaci svých členů vhodným výběrem delegátů a
formátorů, tedy lidí, kteří svým životem mohou svědčit o prožívaném salesiánství, o věrnosti Kristovu učení i odkazu Dona
Boska.
Ve Stanovách a Pravidlech se také počítá s možným
odchodem ze Sdružení. Slibem naše formační snažení nekončí, ale začíná. Jako
jakýkoliv stav (manželství i zasvěcený život) vyžadují neustálou námahu
a snahu o růst, tak i příslušnost ke Sdružení znamená neustálou snahu o vlastní
formaci a růst v povolání, v lásce i v životě ve společenství.
Je třeba neustále obnovovat a korigovat svou cestu a nezůstat stát v půli
nebo tuto cestu vzdát.
Neustále
mějme na paměti slova Dona Boska: „…Proto každý při svém vstupu ať pohřbí každou jinou myšlenku,
každý jiný požadavek. Kdo by k nám vstoupil, aby se těšil klidnému životu,
měl pohodlí při studiu…, tak takový člověk by měl chybný cíl…“
Každá
služba pro Sdružení je zároveň apoštolátem, kterému by mělo načas ustoupit i
dosavadní vlastní snažení a vlastní apoštolát. Aby Sdružení nějakým způsobem
pracovalo, musí být i určitým způsobem organizováno.
Témata
k zamyšlení a povídání:
– Jakým způsobem
prohlubujeme svou vlastní formaci?
– Rosteme my i
naše místní společenství?
– Zajímáme se o
dění v provincii i o dění v salesiánské rodině v celo-světovém
měřítku?
– Snažím se
prohlubovat svůj duchovní život?
– Má naše
setkání lidský i duchovní rozměr v rovnováze?
– Nevyhýbáme se
některým formám neustálé formace?
– Jsem ochotný
nabídnout své síly pro službu animace a zodpovědnosti?
– Není mým
postojem falešná skromnost nebo neochota?
– Nebojím se
hledat nové výzvy a formy svého apoštolátu podle aktuálních potřeb?
– Nevymlouvám se
trvale na věk, nemoc, únavu, profesní vytíženost, neschopnost, aniž bych
spoléhal na Boží milost a pomoc?
– Jsem stále
ochotný být nástrojem v rukou Božích?
Závěr:
Proces formace je proces trvalý, tudíž nikdy nekončící.
Neustále jsme povinni pracovat sami na sobě, prohlubovat lidské kvality, růst
ve víře a obnovovat salesiánského ducha v našem životě. Ale pomalými
krůčky tak můžeme směřovat ke svatosti.
Modlitba:
Pane,
jsme jen nástroji ve tvých rukou a to nástroji často velmi nedokonalými. Přesto
máš moc vytvořit z nás velké a krásné dílo. Stačí se ti jen dát
k dispozici. Prosíme pomáhej nám vytrvat, naplň nás pokojem a radostí
z účasti na tvém vykupitelském díle. Amen.
Z korespondence
sv. Jana Boska:
Dopis. č. 1050 str. 385 II. svazek
Donu
Ruovi a jiným mým milovaným synům sv. Františka Saleského bydlícím v Turíně.
Turín
Naše
Společnost snad bude zanedlouho schválená, a proto potřebuji mluvit k mým
milovaným synům co nejčastěji. Nemohu to dělat vždy osobně, a proto se postarám
o to, abych to dělal alespoň dopisem. Začnu tedy mluvit kolem obecného cíle
Společnosti a přejdeme k tomu, že budeme mluvit o zachovávání zvláštností,
které vedou k tomuto cíli.
Prvním cílem naší Společnosti je posvěcení
jejich členů. Proto každý při svém vstupu
ať pohřbí každou jinou myšlenku, každý jiný požadavek. Kdo by k nám
vstoupil, aby se těšil klidnému životu, měl pohodlí při stu-diu…, tak takový
člověk by měl chybný cíl. Nebylo by už to „Následování Spasitele“, poněvadž by
následoval vlastní časný užitek a ne dobro své duše. Apoštolové byli pochváleni
Pánem a bylo jim přislíbeno věčné království ne proto, že opustili svět, ale
tím, že ho opustili, ukázali, že jsou pohotoví následovat ho na cestě
protivenství.To se vskutku stalo tím, že strávili svůj život v námahách,
v odříkání a v utrpení tak, že nakonec podstoupili mučednictví pro
víru.
Ani s dobrým
cílem nevstupuje nebo nezůstává ve Společnosti ten, kdo je přesvědčený, že je pro naši Společnost nutný. Každý, ať
si to dobře vštěpí do mysli a do srdce. A to od hlavního představeného až po
posledního člena, že nikdo není ve Společnosti nutný. Jedině Bůh musí být
její hlavou, absolutně nutným pánem. Proto její členové se musí obracet na
jejich hlavu, na jejich Pána, na jejich odměňovatele, na Boha
a z lásky k němu se musí každý zapsat do Společnosti,
z lásky k němu pracovat, poslouchat, opustit to, co vlastnil ve světě
proto, aby na konci života mohl říci Spasiteli, že jsme si ho zvolili jako
model: „Na to mu řekl Petr: ,Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou!
Co tedy budeme mít?‘ “(Mt 19, 27).
V naší Společnosti
správně působí ten, kdo stravuje své síly v posvátné službě, ve vyučování,
anebo v jiné (kněžské) službě a to až
do dokonce, do násilné smrti ve vězení, vyhnanství, v okovech, ve smrti ve
vodě, v ohni. Má to být až tak, že potom, co to vytrpěl, aby byl mrtvý s Ježíšem Kristem na
zemi, mohl se jít radovat s ním do nebe. Toto se mi zdá, že je smysl
slov svatého Pavla, který říká všem
křesťanům: Kdo se chce s Kristem radovat, je vhodné, aby
s Kristem trpěl. Když člověk vstoupí do Společnosti s touto dobrou
dispozicí, tak to musí ukázat bez výjimek. Musí přijmout se zalíbením jakýkoli
úřad, který mu bude svěřen, vyučování, studium, práci, kázání, zpovídání
v kostele, mimo kostel. Nejnižší
starosti musí být přijaty s veselostí a pohotovou duší, protože Bůh
nehledí na význačnost zaměstnání, ale hledí na cíl, na to, jak se to koná.
Potom jsou všechny úřady stejně vznešené, protože jsou v Božích očích
stejně záslužné. Moji drazí synáčkové, mějte důvěru ve Vaše představené. Představení musí vzdávat přísné účty Bohu
z toho, co děláte. Proto se snaží zkoumat vaše schopnosti, vaše vlohy
a disponovat jimi způsobem shodným s Vašimi silami, ale vždycky jak se jim
zdá, že to poslouží k větší slávě Boží a ve prospěch duší.
Ach,
jestliže naši bratři vstoupí do Společnosti s těmito dispozicemi, tak se
naše domy určitě stanou opravdovým pozemským rájem. Bude tam vládnout pokoj a
svornost mezi jednotlivými členy rodiny a láska bude každodenním oblečením
toho, kdo nařizuje, i toho, kdo poslouchá a úcta bude předcházet naše kroky, díla a dokonce
myšlenky představených. Bude to zkrátka
rodina bratří shromážděných okolo jejich otce, aby podporovali slávu Boží
na zemi a pak, aby šli jednou ho milovat a chválit do nekonečné slávy blažených
v nebi. Bůh, ať naplní Vás a vaše námahy požehnáním a milostí našeho Pána, ať posvětí vaši činnost a pomůže Vám
vytrvat v dobrém. Amen. Milující v Ježíši Kristu kněz Jan Bosco,
Salesiáni
v té době se nacházeli pouze ve 3 domech Turín – Valdoko, Lanzo a
Mirabello.
Salesiánská
Společnost byla opravdu schválená o dva roky později dekretem z 1. března roku
1869.
Úkol
na měsíc:
Promyslet a připravit slavnostní obnovu slibů v našem
společenství.