Jdi na obsah Jdi na menu
 


Téma č. 7: Trvalá formace

31. 8. 2009

„Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou! Co tedy budeme mít?“

 

Téma 7. Trvalá formace

 

Rozjímání nad úryvkem z Písma:

„Nechť Pán dá bohatě růst vaší vzájemné lásce i lásce ke všem, tak jako i my vás milujeme, ať posílí vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, naším Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými.“ (1Sol 3,12–13)

 

Chvíle tichého naslouchání Božímu hlasu v nás.

 

Modlitba:

Pane, pomáhej nám růst v lásce a v pravdě a jít cestou svatosti, abychom byli takovými, jakými nás chceš mít ty a veď nás tam, kde nás ty chceš mít. Amen.

 

Aktivita nabízená nebo podle vlastního uvážení

 

Vlastní námět:

 

Stanovy čl.29–31

Pravidla čl.16–17

 

Být salesiánem spolupracovníkem je závazek na celý život a jeho prožívání celým životem prostupuje. Rozhodnutí stát se spolupracovníkem musí být tedy zralé, svobodné a zodpovědné, musí ho učinit každý sám. Stejně tak každý sám zodpovídá za svou vlastní formaci, svůj růst po lidské i křesťanské stránce, svůj růst v odbornosti profesní i apoštolátní.

Sdružení pak nese zodpovědnost za formaci svých členů vhodným výběrem delegátů a formátorů, tedy lidí, kteří svým životem mohou svědčit o prožívaném salesiánství, o věrnosti Kristovu učení i odkazu Dona Boska.

Ve Stanovách a Pravidlech se také počítá s možným odchodem ze Sdružení. Slibem naše formační snažení nekončí, ale začíná. Jako jakýkoliv stav (manželství i zasvěcený život) vyžadují neustálou námahu a snahu o růst, tak i příslušnost ke Sdružení znamená neustálou snahu o vlastní formaci a růst v povolání, v lásce i v životě ve společenství. Je třeba neustále obnovovat a korigovat svou cestu a nezůstat stát v půli nebo tuto cestu vzdát.

Neustále mějme na paměti slova Dona Boska: „…Proto každý při svém vstupu ať pohřbí každou jinou myšlenku, každý jiný požadavek. Kdo by k nám vstoupil, aby se těšil klidnému životu, měl pohodlí při studiu…, tak takový člověk by měl chybný cíl…“

 

Každá služba pro Sdružení je zároveň apoštolátem, kterému by mělo načas ustoupit i dosavadní vlastní snažení a vlastní apoštolát. Aby Sdružení nějakým způsobem pracovalo, musí být i určitým způsobem organizováno.

 

Témata k zamyšlení a povídání:

 Jakým způsobem prohlubujeme svou vlastní formaci?

 Rosteme my i naše místní společenství?

 Zajímáme se o dění v provincii i o dění v salesiánské rodině v celo-světovém měřítku?

 Snažím se prohlubovat svůj duchovní život?

 Má naše setkání lidský i duchovní rozměr v rovnováze?

 Nevyhýbáme se některým formám neustálé formace?

 Jsem ochotný nabídnout své síly pro službu animace a zodpovědnosti?

 Není mým postojem falešná skromnost nebo neochota?

 Nebojím se hledat nové výzvy a formy svého apoštolátu podle aktuálních potřeb?

 Nevymlouvám se trvale na věk, nemoc, únavu, profesní vytíženost, neschopnost, aniž bych spoléhal na Boží milost a pomoc?

 Jsem stále ochotný být nástrojem v rukou Božích?

 

Závěr:

Proces formace je proces trvalý, tudíž nikdy nekončící. Neustále jsme povinni pracovat sami na sobě, prohlubovat lidské kvality, růst ve víře a obnovovat salesiánského ducha v našem životě. Ale pomalými krůčky tak můžeme směřovat ke svatosti.

 

Modlitba:

Pane, jsme jen nástroji ve tvých rukou a to nástroji často velmi nedokonalými. Přesto máš moc vytvořit z nás velké a krásné dílo. Stačí se ti jen dát k dispozici. Prosíme pomáhej nám vytrvat, naplň nás pokojem a radostí z účasti na tvém vykupitelském díle. Amen.

 

 

Z korespondence sv. Jana Boska:

Dopis. č. 1050 str. 385 II. svazek

 

Donu Ruovi a jiným mým milovaným synům sv. Františka Saleského bydlícím v Turíně.

 

Turín 9. června 1867, Den seslání Ducha Svatého

 

Naše Společnost snad bude zanedlouho schválená, a proto potřebuji mluvit k mým milovaným synům co nejčastěji. Nemohu to dělat vždy osobně, a proto se postarám o to, abych to dělal alespoň dopisem. Začnu tedy mluvit kolem obecného cíle Společnosti a přejdeme k tomu, že budeme mluvit o zachovávání zvláštností, které vedou k tomuto cíli.

Prvním cílem naší Společnosti je posvěcení jejich členů. Proto každý při svém vstupu ať pohřbí každou jinou myšlenku, každý jiný požadavek. Kdo by k nám vstoupil, aby se těšil klidnému životu, měl pohodlí při stu-diu…, tak takový člověk by měl chybný cíl. Nebylo by už to „Následování Spasitele“, poněvadž by následoval vlastní časný užitek a ne dobro své duše. Apoštolové byli pochváleni Pánem a bylo jim přislíbeno věčné království ne proto, že opustili svět, ale tím, že ho opustili, ukázali, že jsou pohotoví následovat ho na cestě protivenství.To se vskutku stalo tím, že strávili svůj život v námahách, v odříkání a v utrpení tak, že nakonec podstoupili mučednictví pro víru.

Ani s dobrým cílem nevstupuje nebo nezůstává ve Společnosti ten, kdo je přesvědčený, že je pro naši Společnost nutný. Každý, ať si to dobře vštěpí do mysli a do srdce. A to od hlavního představeného až po posledního člena, že nikdo není ve Společnosti nutný. Jedině Bůh musí být její hlavou, absolutně nutným pánem. Proto její členové se musí obracet na jejich hlavu, na jejich Pána, na jejich odměňovatele, na Boha a z lásky k němu se musí každý zapsat do Společnosti, z lásky k němu pracovat, poslouchat, opustit to, co vlastnil ve světě proto, aby na konci života mohl říci Spasiteli, že jsme si ho zvolili jako model: „Na to mu řekl Petr: ,Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou! Co tedy budeme mít?‘ “(Mt 19, 27).

V naší Společnosti správně působí ten, kdo stravuje své síly v posvátné službě, ve vyučování, anebo v jiné (kněžské) službě a to až do dokonce, do násilné smrti ve vězení, vyhnanství, v okovech, ve smrti ve vodě, v ohni. Má to být až tak, že potom, co to vytrpěl, aby byl mrtvý s Ježíšem Kristem na zemi, mohl se jít radovat s ním do nebe. Toto se mi zdá, že je smysl slov svatého Pavla, který říká všem křesťanům: Kdo se chce s Kristem radovat, je vhodné, aby s Kristem trpěl. Když člověk vstoupí do Společnosti s touto dobrou dispozicí, tak to musí ukázat bez výjimek. Musí přijmout se zalíbením jakýkoli úřad, který mu bude svěřen, vyučování, studium, práci, kázání, zpovídání v kostele, mimo kostel. Nejnižší starosti musí být přijaty s veselostí a pohotovou duší, protože Bůh nehledí na význačnost zaměstnání, ale hledí na cíl, na to, jak se to koná. Potom jsou všechny úřady stejně vznešené, protože jsou v Božích očích stejně záslužné. Moji drazí synáčkové, mějte důvěru ve Vaše představené. Představení musí vzdávat přísné účty Bohu z toho, co děláte. Proto se snaží zkoumat vaše schopnosti, vaše vlohy a disponovat jimi způsobem shodným s Vašimi silami, ale vždycky jak se jim zdá, že to poslouží k větší slávě Boží a ve prospěch duší. 

 

Ach, jestliže naši bratři vstoupí do Společnosti s těmito dispozicemi, tak se naše domy určitě stanou opravdovým pozemským rájem. Bude tam vládnout pokoj a svornost mezi jednotlivými členy rodiny a láska bude každodenním oblečením toho, kdo nařizuje, i toho, kdo poslouchá a úcta bude předcházet naše kroky, díla a dokonce myšlenky představených. Bude to zkrátka rodina bratří shromážděných okolo jejich otce, aby podporovali slávu Boží na zemi a pak, aby šli jednou ho milovat a chválit do nekonečné slávy blažených v nebi. Bůh, ať naplní Vás a vaše námahy požehnáním a milostí našeho Pána, ať posvětí vaši činnost a pomůže Vám vytrvat v dobrém. Amen. Milující v Ježíši Kristu kněz Jan Bosco,

 

Salesiáni v té době se nacházeli pouze ve 3 domech Turín – Valdoko, Lanzo a Mirabello.

Salesiánská Společnost byla opravdu schválená o dva roky později dekretem z 1. března roku 1869.

 

Úkol na měsíc:

Promyslet a připravit slavnostní obnovu slibů v našem společenství.