HESLO NA DUBEN
HESLO NA ROK 2009 – Duben
Pascual Chávez Villanueva
ŠIROKÉ
HNUTÍ OSOB PRO SPÁSU MLÁDEŽE
STEJNÉ CHARISMA, STEJNÉ POSLÁNÍ
Především mladí: jsou
Božím darem pro Salesiánskou rodinu. Nejsou jen nějakými uživateli naší práce.
Jsou naším povoláním. Pán je ukázal Donu Boskovi jako první a základní adresáty
jeho díla. (CDC 21)
J |
iž jsem se zmínil,
drazí čtenáři, že velká Salesiánská rodina má společné charisma a společné
poslání: pracovat pro výchovu a morální i duchovní dobro té “nejchudší a
nejopuštěnější” mládeže. To je jádro veškeré praxe Dona Boska, jeho dar, jeho
charisma, které se stalo zkušeností, dar a charisma těch, kteří následují toto
jeho nadšení. Neobyčejné povolání Dona Boska pramenilo jednak ze zvláštní Boží
výzvy zjevené v prorockých snech a jednak z pozorného zkoumání turínské
sociální situace. Období, které následovalo po padesátých letech 19. století,
bylo obdobím první průmyslové revoluce: chlapci se masově stěhují do měst, aby
se nabídli jako levná pracovní síla v průmyslových továrnách, v řemeslnických
dílnách, ve stavebních skladech. Mnozí z nich, bez ochrany, kultury a střechy
nad hlavou, se stávají obětmi nespravedlností, zneužívání, násilí; zažívají
nejistotu, strach, strádání, a ztrácejí chuť do života. Někteří zvolí cestu
kriminality. Právě zážitek s chlapci z vězení otřásl Donem Boskem natolik, že v
něm probudil nový způsob prožívání svého kněžství: “Pohled na to, jak tolik zdravých, urostlých a inteligentních chlapců od
dvanácti do osmnácti let zahálí, jak je sužují štěnice a vši a jak nemají, kdo
by jim řekl dobré slovo, mě naplnil hrůzou.”[1]
☻ Tohle je první bod, který
je třeba zdůraznit: Don Bosco uměl vnímat
realitu a vyvozovat z ní závěry. Tím se v něm zrodil nesmírný soucit
s mladými kluky. Tváří v tvář odsunutým a zneužívaným cítil potřebu
nabídnout jim vstřícné prostředí a možnost vzdělání, které by
odpovídalo jejich potřebám: „Zjistil jsem, že se často dostali za mříže
proto, že byli ponecháni sami sobě. Pomyslel jsem si: Tito chlapci by
potřebovali venku najít přítele, který by se o ně staral, pomáhal jim, učil je
a v neděli je vodil do kostela. Pak by se snad znovu nezkazili, nebo by se
alespoň nevraceli do vězení. Svěřil jsem se s touto myšlenkou donu Cafassovi a
s jeho pomocí se ji snažil uvést ve skutek.“ [2] A tohle to je
další neopomenutelný prvek: pastorační fantazie Dona Boska hledat tvořivým a
štědrým způsobem správné odpovědi na nové výzvy, což znamenalo vytvořit
struktury, které by umožnily chlapcům alternativní a lepší svět.
☻ Don Bosco působil „preventivně“, přijímal k sobě kluky přicházející do Turína za prací, sirotky a děti opuštěné od rodičů. Začal tím, že jim nabídl možnost vzdělání spočívající v přípravě na zaměstnání, která jim pomohla znovu získat sebevědomí a pocit důstojnosti. S tím bylo spojeno pozitivní prostředí plné radosti a přátelství, ve kterém morální a náboženské životní hodnoty byly takřka nakažlivé. Mladých bylo hodně a jejich potřeb ještě více; Don Bosco sám se pro ně naprosto vyčerpával, ale zároveň začínal uskutečňovat svůj sen: vytvořit „armádu spolupracovníků“, kteří by mohli čelit velké výchovné krizi té doby. Salesiánská rodina měla být tímto jeho „vojskem“: klerici, kněží, řeholníci a řeholnice i laici, muži i ženy, bohatí i chudí, zasvěcení nebo ženatí, starší chlapci, kteří se mohli stát vedoucími svých kamarádů apod. Spolupracovníků Dona Boska nebylo nikdy dost: pochopil, jak velké a důležité je toto poslání pro spásu mládeže z lidského, sociálního, morálního, duchovního a náboženského hlediska.
☻ Drazí čtenáři, čím více kongregaci
poznávám, tím více si uvědomuji, jak se
Salesiánská rodina snaží být věrná tomuto poslání: být nablízku těm
nejpotřebnějším a pomáhat těm skupinám mládeže, které společnost často opomíjí:
slabým a odsunutým, ztroskotaným, dětem z ulice, dětem vojákům, pracujícím
dětem, dětem zneužívaným v „zatraceném“ sexuálním průmyslu… Také dnes je toho
hodně co dělat! Právě proto vás vybízím, abyste se „naplnili“ nadšením Dona
Boska. „Společně to jde!“: spíše než nějaký politický slogan to má být mottem
těch, kteří věří v dobro. Společně můžeme nabídnout mladým cestu naděje a
pravé seberealizace, aby tak pokračoval sen Dona Boska, ve kterém si přál vidět
je šťastné nejdříve tady na zemi a potom v nebi. Spolu s ním také já,
jeho nástupce, mám jeden sen: vidět Salesiánskou rodinu obnovenou v charismatu
a zapálenou pro naše dílo.
[1] Don
Bosco, Můj život pro mladé: vzpomínky zakladatele salesiánů, překl. J. IHNÁT -
L. HERYÁN, Praha, Portál, 2007, str. 96.
[2] tamtéž